Vítejte / Wilkommen/ Welcome
Milý návštěvníku, milá návštěvnice.
Jestli tento blog ještě někdo čte :)
Na začátek snad něco, co o mně potřebuješ vědět:
Věřím v Boha
Můj život je plný štěstí, které nelze získat jinak, než životem s Ním. Trvalo mi dlouho, než jsem si uvědomila, že Boha potřebuju. Stálo mě to hodně trápení a úsilí, ale nikdy nebudu litovat toho, že jsem se tak rozhodla. Bůh zahojil všechny mé rány, od základu změnil můj život. Přijal mě takovou, jaká jsem, se všemi mými nedostatky. Očistil mě od všeho zlého a věřte nebo ne, ale není větši svobody, než plně se odevzdat Boží vůli. Nebojím se budoucnosti protože vím, že Bůh má spočítané vlasy na mojí hlavě, jak by nemohl mít se mnou taky dokonalý plán? Vždyť mě stvořil a ví, co je pro mě nejlepší. Víra pro mě znamená nejvíc. Věřím, že Ježíš za všechny špatné věci, které jsme udělali a nosíme v sobě, umřel na kříži a žasnu nad tím, jaké úsilí Bůh vyvinul, aby odvalil kameny v našich srdcích, které nám bránily mít s ním vztah, naše pochyby, obavy a lži, kterým věříme. Vím, že kdo něco podobného neprožil, možná nepochopí, ale víra naplnila můj život tak jako nic jiného. Nebojím se říct, že chci žít na 100% pro Ježíše!
Cesty a cíle
13. 11. 2010
Myslím si, že není vůbec důležité jak daleko je cíl, ale odvaha k dalším krokům na oné pomyslné cestě, samotná cesta značí cíl, to že se na ni vydáme. A přicházejí prekážky, ale přicházejí tehdy když se od cíle odvrátíme. Horší než cíle nedosáhnout je nemít žádný, vtedy už nás nedrží dravost ani to že se k němu, byť sebepomaleji, přibližujeme. Je plno neznámých nocí, černočerných, ale jakmile se lépe podíváme, je možné vidět hvězdy. Plno nových dní, šancí něco změnit a neznámých obzorů. Pro to dobré je někdy zapotřebí sestoupit až dole na samé dno, jde o ty kroky, o šanci kterou jim dáme.....
Moje úvahy
31. 10. 2010
Hodně věcí se změnilo... Čím jsem starší, tím více začínám tíhnout k alternativní hudbě, poezii a tichu.Daleko více občas toužím po "vypnutí". Chci nebrat příliš věci na lehkou váhu. Přijímat více příležitostí.
Pojednání I.
7. 7. 2010
Nebyly tou dobou kýžené podmínky, aby byť jen jeden jediný paprsek roztrhl všudypřítomnou temnotu. Temnotu jež prostupovala mým srdcem a s jakousi zahořklostí jsem ji přijímala, schovaná pod závojem nenaplněných přání, omámená stíny, otupená němohrou, snažíce se ukrýt pod víčky, víčky tak ztěžklými. Tam někde začal můj příběh. Mezi ničím a NĚČÍM. Něčím, tak úpěnlivě očekávaným v době, kdy jsem nabývala silného dojmu že už nedokážu pociťovat vůbec nic, ba ani vztek, že nemám už dávno nic, ani pustou lež. Ačkoliv se navenek neudálo nic zvláštního, tedy ne zvláštního do té míry že bych to mohla považovat za významné v měřítku věcí které se děly všedně.
smějící se nevlídný svět s občasnými úlety za zrcadlo aneb chtělo to být mojí první básní
15. 5. 2010
Nejsem básník, ani se za něj nepovažuji, jen občas kratochvíle využívám na útěky mimo realitu s tužkou a papírem a s korálky pozoruji štěstí druhých lidí skrývajících se pod paraplem pastelové barvy ;)
Miluj bližního svého...
11. 4. 2010
Ideální počasí na to aby člověk proseděl celý den u monitoru nebo televize....to je právě to, po čem pramálo toužím .....Našla jsem obrovské zalíbení v knihách ...Zjistila jsem že bezmoc, to že na tom co se děje nemůžu nic změnit.....je vlastně to pravé na tyto zasněné večery. Přináším nějaké zajímavé myšlenky které mě v této knize zaujaly.......
Cesta do říše divů aneb náměsíčná secese s prachovým poltářem a nebem růžovým jako maršmelouny
6. 4. 2010
Cestička k domovu známě se vine
hezčí je krásnější než všechny jiné
Douška a šalvěje kolem ní voní
nikde se nechodí tak jako po ní
a kdybych ve světě bůhví kam zašel
tu cestu k domovu vždycky bych našel