Nevím jestli mám hodnotit film nebo knižní předlohu, obojí má své specifické kouzlo .....pokusím se to tedy spojit. Obojí vypráví příběh patnáctiletého maďarského Žida Gyurky, jeho rodiče jsou rozvedení a on žije s otcem a macechou, kteří vlastní obchod v odlehlé části Budapešti. Otec je povolán do pracovního tábora, uvědomuje si dobře že je to vstupenka na cestu která nevyhnutelně končí smrtí a předá obchod do rukou jeho manželky, která musí s Gyurkou zůstat sama. Gyurka je vzápětí vyveden z vlaku mířícího na stavbu do Csepelu jako majitel potupné žluté hvězdy, četníkem a nucen čekat spolu s ostatními s četníkem dokud se nerozhodne o jejich osudu. Cestou vlakem trvající 3 dny bez jídla a vody, která odkapává ze střechy vagonu, se dostane do vyhlazovacího tábora v Osvětimi a následně do Buchenwaldu, kde už marně hledá své přátele. Vědomí cíle, to že se k němu přibližuje byť jen pomalu, ho udržuje při životě a umožňuje být otupení vůči trápení. V táboře se setkává s Bandi Citromem, který je mu věrným přítelem a učí ho věcem nutným k přežití, a společně touží po tom ještě jednou si vykračovat po Pomněnkové ulici. Gyurku vyberou do skupiny která nemíří hned do plynových komor, chlapce kterého odmala fascinují muži v uniformách, vzory neoblomnosti a statečnosti, však čeká kruté vystřízlivění a probouzí se v něm vzdor a jediné co v něm živí naději je vědomí že večer přijde jeho oblíbená chvíle v lágru a ucítí vůni nakládané řepy, znovu se v něm bude rozdmýchývat skomírající plamínek plané naděje, pud sebezáchovy, nenadálá předtucha toho že přijde další den a on si přeje ještě chvíli žít. Stále doufá v obrat a prozrazení tajemství. Dostává se do Zeitzu, kde jsou příznivější podmínky, kvůli hnisavým otokům na nohách je převezen do nemocnice kde je o něj pečováno lidsky, má vlastní ustlané lůžko a místnost je vytopená, dostává tolik polévky kolik si přeje. Nemůže stále uvěřit tomu co se stalo, že už není pouhým číslem ale svéprávným člověkem, a dostává příděl chleba, ne promoklou cihlu ze které olupuje nepropečené drobky. Vzápětí je transportován zpět domů a uvědomuje si, že život v lágru byl v jistém smyslu čistší a prostší, že postoupil o nejtěžší krok a na vlastní kůži zakusil co to znamená- být židem. Ačkoliv ho nabádají aby zapomněl, on si uvědomuje že nelze přivřít oči, otočit se, nelze začít nový život, jenom pokračovat v tom starém. Každá minuta mohla přinést něco jiného, vždy se vše mohlo stát jinak, stačilo málo. že existují jen situace a danost v nich, osud prožitý poctivě. Cítí stesk a vzpomíná s láskyplnou výčitkou na ty co jej zachránili, na pocit štěstí, který někde v dálce, nad spalovacími komíny, přece jen existoval. Zakoření v něm přeci jen touha pokračovat v životě, který se zdál nepokračovatelným a přijímá vše za cenu že přežil. Kniha měla neuvěřitelně mnoho silných myšlenek, a i film mi přinesl mnoho nového, v paměti se mi zaryla především scéna na apelplacu, když nenašli všechny mrtvé a ostatní z tábora museli stát na apelu celý den, momenty kdy se stovky bezvládných těl lámaly pod poryvy větrů, kdy jeden ze sourozenců byl tak zesláblý že padl k zemi a ostatní jej zvedali a otec mu zašeptal: Ještě chvilku to vydrž, synku, tohle brzy skončí. Hluboce dojemná scéna, umocněná nádhernou hudbou Ennia Morricona, která ve mě vyvolala slzy, tak hořké až jsem běžela do pokoje, zavrtala hlavu do polštáře a věděla jsem, že to je film který jsem potřebovala, to je ono! Dojemný příběh chlapce který si až v táboře uvědomuje trpkost údělu, a začíná litovat jak málo si vážil obyčejných věcí, až v táboře si uvědomuje jejich pravou hodnotu. Zůstávají stále otázky, jak to mohlo dopadnout, je třeba se zamyslet aby nám neunikl smysl tohoto díla.....autor knihy sám dva koncentrační tábory přežil, o to je autentičtější svědectví, úplně nový a hluboce dojemný pohled na holocaust. Rozhodně vřele doporučuji všem!!!