Co dodat. Každé malé dítě zná tuhle píseň. Když jsme byli malí, byly to jen naučené fráze, pak promenády s karafiátem , maminčiny slzy dojetí...čím víc jsem starší tím víc si uvědomuji význam těch slov. Pro mě je domov místem, kde se odvažuji myslet nahlas. Místem, které mi vypráví každý den tisíce příběhů. Kde za každou skálou číhá loupežník a v trávě je občas vidět modrý třpyt. Kde každý den objevuji krásy nových míst. A nevoní zde douška a šalvěj, ale maliní, pocit léta a uzobávání lahodných malin a smíchu na rozkvetlých mezích. Místo, kde jsem se jako malá schovávala ve křoví se šrámy, kde jsem snila , o dálkách....a přitom se vždy vrátila sem. A tou zaprášenou cestou, a beruškama které přistávají v dlani, nechám se sem vždy vést. Každý, ať odejde jak chce daleko, vždycky se vrátí domů. Pamatuji si. jak jsem se jako malá vydala na cestu do daleké vesnice. Přivedli mě za hodinu - ušpiněnou, uplakanou. Nezapomenu na ten pocit, vidět světlo domova, vidět rodiče padající kolem krku nalezenci....Toť vše, toť domov :-)
