Celý film jsme sledovali příběhy dvou lidí- jednoho, viditelně životem neostříleného klučiny, slabšího než ostatní který nezažil dril a jako by se tu ocitl omylem........jeho naivní představy, konfrontovány se syrovou realitou, všudypřítomnou smrtí , mu brzy seberou iluze o představě hrdinství.......hned na začátku se spřátelí s Liebermannem, nováčkem kterému se spíše všichni vysmívají ...ve válce se rodí přátelství na život a na smrt........možná v tom měděném oparu zapomínáme na lidské hodnoty ale nikdy ne na tyhle chvíle ....přátelství která nikdy nekončí, a životy které mají mnohem větší cenu když můžou každou chvíli skončit .......tito přátelé se mají šanci daleko více poznat, daleko více si váží jeden druhého......přátelství které nikdy nic nerozdělí, bohužel přináší kruté oběti ......film mi pomohl pochopit že i těmhle lidem se stýská, ale osudem jim bylo dáno něco jiného......že i těmhle lidem je líto každé kapky krve vsáklé do horké libyjské pouště, že i oni mají svoje příběhy , sny které chtějí uskutečnit ............film skončí smutně, při obraně zraněného poručíka jeden voják umírá když druhého ochraňuje před útoky italských útočníků.........rozplyne se jen verš na konci a zůstane spousta otazníků.......nedovedu si moc dobře představit být v roli člověka který klidně pozoruje písek valící se z kruté poušti když v tom mu přímo před očima zemře parťák, ke kterému možná neměl hlubší vztah, ale dívat se jak z posledních sil prosí o pomoc....pocit bezmoci, že už to nijak nemůžete ovlivnit ..........zažilo to mnoho lidí, mnoho z nich si přes to všechno neztratilo odvahu tomu všemu se postavit....i takových lidí je třeba si vážit