Při celosvětovém dni Země, když jsme zhasli světlo a dřímali nad plápojící svící, mě napadlo jak důležitou roli hraje v našem životě světlo.....Tato báseň má nejen hluboký podtext, zaujal mě minulý čas. V našem domě žije s námi nenápadný, přesto tolik moudrý pán s tolikým životním optimismem. Žena kterou miloval zemřela, už dávno, on sám byl přesvědčen že brzy přijde jeho čas, nechtěl tu už dále být......jenže osud tomu chtěl jinak, a tato slova pro něj znamenají útěchu, že jaro brzy přijde a okouzlující zázrak probouzející se přírody rovněž rozsvítí teskné srdce. Chtěla bych tento příspěvek věnovat jak jemu, tak všem kdo se v tuto dobu cítí prázdní, bez naděje ......Hrdinům všedního dne, se kterými se můžeme setkávat každým dnem. Lidmi kteří nemají možná schopnosti superhrdinů, hodinky s vodotryskem, povolení zabíjet, arsenál nejničivějších zbraní a podobné vymoženosti, ale kteří je daleko předčí lidskostí a sílou vůle. Obrovské vůle vytrvat! Těm kdo naději ztrácí...stačí pozorovat krásy kolem nás........vždyť jen málo co se vyrovná pocitu cítit vůni letního deště, svěží vítr ve vlasech, pozorovat hvězdy na nebi, úchvatné barvy slunce sklánějícího se nad obzorem ....Mnoho toho můžeme udělat pouhým úsměvem, pozdravením , pohlazením.........A i když je nám někdy do pláče....i v slzách je síla ;)